Co je to vlastně BOAS? Tato čtyři písmena jsou zkratkou pro „brachycefalický obstrukční syndrom dýchacích cest“,což bychom mohli přeložit jako syndrom ucpání dýchacích cest u psů s krátkou lebkou. Plemena s krátkým nosem – takzvaní brachycefaličtí psi – mohou trpět potížemi, které přímo souvisí s jejich tělesnou stavbou. Máte doma psa, který chrápe? I to může být projevem BOAS.
Proč jsou brachycefalickým syndromem postižena jen některá plemena?
Mezi běžná plemena brachycefalických psů patří anglický buldok, francouzský buldoček, mops, shih‑tzu a pekinéz. Postižena však mohou být i další plemena s trochu delšími nosy, například kavalír king charles španěl a stafordšírský bulteriér.
Plemena s krátkým nosem mají zhutněnou kostru, což způsobuje řadu deformací, mimo jiné v nosních dutinách, páteři a ocase. Tato plemena však mají normální množství kůže a měkkých tkání, což znamená, že jsou vzhledem ke kostře nadměrné. Ano, to je to množství kožních záhybů, které mají brachycefaličtí psi na obličeji a těle. Podobné záhyby a nadměrné množství měkkých tkání se vyskytují i uvnitř těla, což vede k řadě překážek včetně těch v dýchacích cestách. Hluboké kožní záhyby způsobují dermatologické problémy a občas je třeba je chirurgicky odstranit.
Seznam abnormalit a stavů, které se nejčastěji vyskytují u brachycefalických psů, lze vysvětlit charakteristikou jejich stavby těla. Jejich kostra nosu a horní čelisti je krátká a malá a tím pádem jsou jejich nosní dírky zhutněné a uzavřené. Stejně tak jsou jejich nosní dutiny v malém a krátkém nose zhutněné a velmi klikaté, což tvoří překážky proudění vzduchu při dýchání. Měkké patro je pro jejich plochý obličej příliš dlouhé a tlusté, tvoří bariéru v krku, což vede k hlasitému „chrápání“ při dýchání, v horším případě k úplnému ucpání dýchacích cest.
Psí jazyk, který by byl vhodný pro dlouhý obličej, je pro zkrácenou hlavu příliš velký a překáží v ústech a krku. Brachycefaličtí psi kompenzují své vady tím, že dýchají dutinou ústní a vyplazují svůj velký jazyk. Při nádechu silněji „táhnou“, což vytváří velký podtlak v krku, šíji a hrudníku, a to nakonec způsobuje sekundární onemocnění dýchacích cest a trávicího ústrojí. To je jeden z důvodů, proč brachycefaličtí psi často říhají nebo zvrací. Téměř všichni psi trpící obstrukcí dýchacích cest sekundárně způsobenou BOAS mají při endoskopii jícnu nebo žaludku poškození sliznic, ať už vykazují klinické příznaky trávení, nebo ne.
Vlevo: CT snímek mopse. Nosní dutiny jsou extrémně krátké, stlačují jejich obsah do malého objemu, a tím ucpávají dýchací cesty.
Vpravo: CT snímek bígla – normální délka dýchacích cest. (CT – počítačová tomografie)
Jak poznám, že můj pes trpí brachycefalickým syndromem?
Bohužel, do určité míry trpí BOAS všichni brachycefaličtí psi. Někteří mají štěstí, že nemají projevy příliš závažné. Ti „šťastnější“ mohou prožít celý život, aniž by se u nich projevovaly větší potíže – když tedy pomineme neustálé nadměrné úsilí při dýchání. U více postižených jedinců se projevují různé stupně dýchacích nebo zažívacích potíží, od občasného zadýchávání až po kolaps při námaze.
BOAS ovlivňuje všechny aspekty života brachycefalika. Například mají často nekvalitní spánek, podobný spánkové apnoi u lidí: psi mají tendenci dusit se při upadání do hlubokého spánku, což je budí, dokud si znovu nezdřímnou, a tak stále dokola. Mnoho brachycefalických psů je v důsledku toho chronicky nevyspalých.
Pes trpící BOAS obvykle vykazuje kombinaci různých příznaků. Častými symptomy jsou hlasité dýchání a chrápání. Dále se může objevit nesnášenlivost pohybu nebo horka. Do souboru projevů patří i kolaps, poruchy vědomí, dávení, krkání a zvracení. Je důležité si uvědomit, že všechny tyto stavy jsou fyziologicky abnormální neboli patologické a nelze je chápattak, že jsou pro tato plemena „normální“.
Jak se diagnostikuje brachycefalický syndrom?
Diagnóza BOAS vychází z pozorovaných klinických příznaků, typu zvuků, které pes vydává při dýchání, a základního vyšetření u veterinárního lékaře.
K vyhodnocení závažnosti jednotlivých složek BOAS však může být zapotřebí další diagnostika.Například K posouzení stavu měkkého patra, hltanu a hrtanu se nejčastěji používá vyšetření krku v celkové anestezii. Pro vyšetření stavby lebky se zaměřením na nosní dutiny a měkké patro lze použít CT hlavy. Nosní dutiny lze hodnotit pomocí endoskopického vyšetření – tzv. rinoskopie. Může být vyžadováno i rentgenové nebo CT vyšetření hrudníku a břicha k odhalení souběžných a sekundárních onemocnění, jako jsou pneumonie nebo brániční kýla.
Dalšími onemocněními, jež se vyskytují u plemen trpících BOAS, jsou deformace obratlů v oblasti hrudní a bederní páteře, které mohou způsobit kompresi míchy, což vede ke slabosti zadních končetin, nebo dokonce k ochrnutí. Deformované ocasy mohou také způsobovat nepohodlí tím, že zasahují do oblasti kolem konečníku nebo že se podílí na chronickém onemocnění kožních záhybů.
Pokud je váš pes brachycefalický, měli byste vyhledat veterinárního lékaře – specialistu, abyste zjistili, zda by mu prospěla léčba BOAS.
Jak se léčí brachycefalický syndrom?
Většina problémů, které BOAS zahrnuje, je důsledkem špatné průchodnosti horních cest dýchacích. Proto je hlavním cílem odblokování dýchacích cest, čehož se dosáhne chirurgickým rozšířením nosních dírek a zkrácením měkkého patra. Po tomto zákroku se ve většině případů stav psů zlepší natolik a trvale, že již nikdy nebudou potřebovat další chirurgické ošetření dýchacích cest. U malého počtu psů však časem dojde k dalšímu zhoršení stavu a budou vyžadovat další zákroky, zejména na hrtanu.
Vlevo: Obrázek francouzského buldočka před operací nosních dírek. Vpravo: Po operaci.
K řešení prodlouženého měkkého patra se používá několik chirurgických technik. Klasické techniky se zaměřují pouze na zkrácení měkkého patra, ale nosohltan zůstává ucpaný. Několik nových technik bylo navrženo tak, aby měkké patro zkrátily i ztenčily, a zlepšily tak všechny aspekty obstrukce, kterou způsobuje.
Vlevo: CT snímek bígla s intubací. Měkké patro je žluté s vyznačením okrajů. Červená šipka naznačuje, že dýchací cesty v nosohltanu jsou volné a průchozí (dutiny obsahující vzduch jsou černé).
Vpravo: CT snímek mopse. Dýchací cesty jsou vyplněné měkkým patrem.
Po operaci veterináři často předepisují léky k dlouhodobému podávání, zejména u psů, kteří před operací vykazovali zažívací potíže. Ve většině případů tyto potíže po léčbě ustoupí a již se nevrací.
Vlevo: Foto měkkého patra, chřtánu a jazyka anglického buldoka před operací.
Vpravo: Ihned po operaci, stehy po zmenšení měkkého patra, intubace při operaci umožňuje dýchání a anestezii.
Jaká je prognóza brachycefalického syndromu?
Prognóza BOAS je celkově dobrá. Samozřejmě závisí na závažnosti onemocnění před operací, přičemž většina těžce postižených psů má vyhlídky horší než málo postižení psi.
Po operaci se stav zlepší u 95–98 % psů. Čím horší jsou předoperační příznaky, tím zřetelnější je zlepšení. Prakticky všichni brachycefaličtí psi mají prospěch z chirurgického řešení horních cest dýchacích. I psi, kteří nebyli před operací zjevně postiženi, potřebují k dýchání méně úsilí, což výrazně zlepšuje kvalitu jejich života. Psi pak lépe snáší pohyb a teplo, mají tendenci méně hlasitě chrápat, mají méně zažívacích problémů a lépe spí.
Zdraví brachycefalických plemen
Brachycefalická plemena jsou v posledních letech stále populárnější. Bohužel to může být na škodu, zejména kvůli opakovanému nevhodnému chovu psů s extrémně plochým obličejem.
Posláním veterinárních lékařů je léčit všechny pacienty co nejlépe a v průběhu léčby myslí především na kvalitu života zvířat. Proto podporují zodpovědný chov, díky němuž by se vyskytovalo méně zdravotních problémů, a minimalizovala se tak potřeba veterinárních chirurgických zákroků
BOAS a další dědičná onemocnění se mohou vyskytovat nejen u psů, ale i u koček. Proto se při koupi jakéhokoli plemene informujte o genetických a zdravotních potížích, k nimž může být vámi vybrané plemeno náchylné, abyste mohli učinit správné rozhodnutí.
Vlevo: Sedmiměsíční exotická krátkosrstá kočka Baylee před a po operaci.
Vpravo: Devítiměsíční francouzský buldoček Pablo před a po operaci.
