Vzpomínáte na dětskou formulku, kterou se přísahá a zní „na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí“? Kdepak, nechceme rozporovat, že kočky mají svědomí! Ale kromě psích uší by se mohlo přísahat i na psí duši, která totiž existuje. Co všechno může trápit psí dušičku? To si projdeme v sérii článků „O psí duši“, protože jeden článek by na toto téma nestačil.
Psi mají také svoje starosti, jen o nich na rozdíl od lidí nedokážou mluvit a tak je dávají najevo chováním, které jejich páníčci a paničky mohou občas mylně považovat za chybu povahy či lidově řečeno „za zlobení“. Jedná se většinou o poruchy chování, které mohou být způsobeny stresem, nudou, frustrací nebo třeba špatnými životními podmínkami.
Nejprve si pojďme vyjmenovat některé příčiny poruch chování. Nenechte se odradit cizími slovy - šedá je teorie, ale zelený strom života. I toho psího!
Somatické příčiny. Zde nejde o klasické poruchy chování, ale o akutní či chronická onemocnění, která chování ovlivňují. Když je pejsek nemocný, většinou na svoje trápení nelibě reaguje. Však to sami znáte, když vás něco bolí, tak nejste v té nejlepší náladě. Pes může vrčet a štěkat, a když ho něco souží opravdu bolestivě (když například trpí artritidou) nebo je zraněný, může se projevovat i agresivně, ačkoliv za normálních okolností je naprostý mílius. Úzkost a s ní spojený zoufalý štěkot zase mnohdy provází slepotu či hluchotu pejska, které také řadíme do somatických příčin. U hodně starých jedinců se projevuje demence, kterou mohou provázet před tím nevídané jevy – třeba trhání, cupování a kouskování zařízení bytu a šatníku či botníku páníčků. Samozřejmě že destruktivní sklony nemusí vždy ukazovat na demenci.
Poruchy ze stresu z vnějšího prostředí. Ty se projevují obsesivním chováním, agresí a nervozitou spojenou s poštěkáváním či třeba chňapáním po mouchách. Je nutné dodat, že obsesivní chování a agrese jako takové nejsou žádná legrace a jejich náprava není vůbec jednoduchá. A proto i stres, který zapříčiní tyto poruchy chování, musí být opravdu velký – zkrátka hodně traumatický zážitek, který dušičku našeho psa poraní a podepíše se na jeho chování.
Poruchy z kontaktu s negativním stimulem. Negativní stimul zní jak slovo z manuálu k robotovi. Co si pod tím představit? Psi mohou trpět panickým strachem podmíněným nepříjemnými jevy, které je už třeba jednou vyděsily nebo si je spojí s podobným prostředím či zážitkem. Mezi tyto stimuly se řadí bouřka, odpalování rachejtlí, konflikt s jiným psem, týrání předchozím majitelem nebo ubližování dětmi a s tím spojená bolest.
Poruchy z nedostatečné výchovy.Když pes svévolně občůrává byt, bere si jídlo ze stolu, žebrá nebo rozcupuje, co mu v bytě přijde pod tlapku, pak to může být právě zanedbaná nebo nedůsledná výchova. To se může stát, aniž by to majitel myslel jakkoliv zle, ale výchova je náročná disciplína a i s nejlepší vůlí lze udělat chybu.
Poruchy z nedostatku zkušenosti. Pejsci se mohou projevovat agresivně, když se dostanou do situace, kterou zkrátka neznají. Ačkoliv před změnou prostředí či majitele byli hodní a nevykazovali žádné známky poruch chování. Typicky to může být přesun z venkovského prostředí do města plného aut, cizích lidí a psů. Nebo třeba přesun pejska z domácnosti jednoho seniora do rodiny s dětmi. Tito pejsci se tak bojí aut a neznámých lidí i čtyřnožců.
Poruchy způsobené majitelem.Když majitel nedostatečně věnuje pozornost pejskovým potřebám, mezi které se řadí jídlo, hraní nebo prostě pozornost, začne si je pes logicky vymáhat třeba i za použití agrese. Taky může dojít k nechtěné podpoře psí agresivity tím, že ho majitel nechá dominovat vůči jinému členovi domácnosti – ať už jde o psa či člověka. Tím jsme se opět dostali k chybám ve výchově, které mohou způsobit nepříjemné poruchy chování.
Nejčastějšími poruchami chování jsou tedy tyto:
Agresivita, strach, fobie, separační úzkost, stereotypní chování a vynucování pozornosti.
Jak poruchy napravit?
Ať už u svého mazlíčka zpozorujete jakékoliv nestandardní chování, je dobré, aby veterinář vyloučil fyziologický či zdravotní problém a doporučil vám případně návštěvu tzv. behavioristy, tedy specialisty na psí chování. Může to být cesta na dlouhou trať, ale určitě se vyplatí!
