5 důvodů, proč pes váhá s výběrem místa na vyprázdnění
Toto téma je častým námětem hovorů chovatelů, přestože by se zdálo, že není úplně vhodné do společnosti. Ale je to součást denní rutiny našich mazlíčků stejně jako spánek a jídlo.
Zatímco pro lidi je vyprazdňování většinou jednoduchým jednorázovým aktem, v případě psů se jedná o mnohem složitější a komplexnější záležitost. Navíc my lidé jim to svými zásahy tu a tam kazíme. Kdo psa má, dobře ví, že vykonání potřeby nebývá tak jednoduché. Proč vlastně psovi tak dlouho trvá, než si vybere místo, zaujme postoj a konečně „to udělá“?
1. Komunikace
Vykálení není pro psy pouze fyziologickou potřebou, ale i způsobem komunikace s ostatními psy. Tuto formu sociálního kontaktu provozují všude – v přírodě, na chodníku, u sousedových dveří, a předávají tak ostatním psům spoustu zajímavých informací.
Pozorování vlků ukázalo, že také oni takto „znečišťují“ místa podél pěšin a cest, zejména pak v místech, kde se cesty kříží, kolem kterých chodí i vlci z jiných smeček nebo jiná zvěř. Tímto kálením na frekventovaných místech zvyšují šanci, že si jejich „vzkaz někdo přečte“.
Výběr místa zanechání výkalů závisí na tom, jakou informaci pes sděluje, nebo zda odpovídá na jinou zprávu. Divoká zvířata si označují hranice svého teritoria a říkají tím jasně: „Tady bydlím já, jdi pryč.“
Je to instinkt, který nevymizel ani u dnešních domácích mazlíčků. Podle cizích exkrementů poznají, kolik dalších psů se vyskytuje v jejich okolí, kolik je mezi nimi fen, které z nich zrovna hárají, zda už se znají, jsou kamarádi, nebo ne, čím se krmili a jak dlouho tam ta hromádka leží. To všechno si dokážou přečíst svým dokonalým čichem.
2. Charakter psa
Kromě sociální a komunikační funkce vyprazdňování je nutné vzít v potaz, že každý pes je osobnost. Včetně zálib a neřestí. Na místo defekace mají vliv i předchozí zkušenosti: tady bydlí člověk, který mi hrozil holí, tady mají voňavou fenku a tak dále. Samozřejmě že psi také při vykonávání potřeby reagují na aktuální situaci, když jej něco vyleká nebo rozptýlí jeho pozornost – ať už je to člověk, zvíře, či jiný hluk.
3. Zvyky a trénink
Preference pro vyprazdňování se budují už odmalička, zejména co se týče „použitelných“ povrchů. Štěňata se učí udržet potřebu už od osmi týdnů věku – jde o to, že si vytvářejí pozitivní asociace podle povrchu a prostředí. Proto existují psi, kteří dávají přednost trávě, zatímco jiní byli naučení na vyprázdnění na noviny nebo jiný „psí záchod“.
Obecně oblíbené jsou plochy s měkkým podkladem, místa, kde se vykálel jiný pes, ale zároveň tam není exkrementů hodně, což je pro psa příliš informací na jednom místě.
4. Magnetické pole
Možná jste si všimli, jak se pes před vykonáním potřeby otáčí a přešlapuje, než zaujme vyprazdňovací postoj. Podle některých studií se psi stavějí do souladu se siločárami magnetického pole Země. Když mohou podle magnetického pole Země putovat tažní ptáci a velryby, je pravděpodobné, že je vnímají i naši mazlíčci.
5. Inteligence
Mnoho psů se dostane ven jen tehdy, když páníčci rozhodnou, že je čas se vyvenčit. A jakmile je dílo vykonáno, vrací se rychle domů. Jenže psi jsou inteligentní tvorové a jsou venku rádi, proto se rychle naučí, že nemají s vyprazdňováním spěchat, ale pořádně si to venku užít.
Možná jim obvyklé trasy zevšedněly, přestože jejich očuchávání zevšednět nemůže, ale chtějí také poznat něco nového. A nejhorší pro psy je, že jim lidé svým sbíráním „vzkazů“ komunikaci kazí. Ovšem ve městech žijí i lidé, kteří psí „vzkazy“ na botě nevítají právě s nadšením.
Kdo nemá psa, asi netuší, jak vděčné je toto téma pro lidskou komunikaci a jak a jak se u něj rodina pobaví. A pejsek moc dobře chápe, že se mluví o něm!
